Na éčka s rozumem a bez hysterie

V nekriticky pojatých článcích o éčkách se dočtete o potravinách zamořených chemií. A dokonce i o rakovinotvorných látkách, které si nic zlého netušíce posíláme do těla. Ale to není všechno.

V citrusech je třeba E300 (vitamín C) a E330 (kyselina citrónová).

Nepřímo se v nich naznačuje, že tyto nebezpečné šílenosti schválili zločinci v bílých pláštích ze Státního zdravotního ústavu a z dalších zodpovědných institucí. Samozřejmě na nátlak mocné potravinářské lobby.

Skutečnost je méně dramatická a méně nebezpečná. Čím víc lidé vědí o aditivech přidávaných do potravin, tedy o éčkách, tím střízlivěji a rozumněji se o nich vyjadřují. Uvědomují si třeba, že víc než polovinu z nich netvoří žádná chemie, ale látky přírodní nebo přirozené povahy. Třeba vitamín C, kyselina citrónová, betakaroteny, riboflavin, tedy vitamín B2, a desítky dalších neškodných, nebo dokonce zdraví prospěšných, látek. Syntetických přídatných látek, které se běžně v přírodě nevyskytují, je mezi nimi zhruba třetina.

Jak zkreslené jsou představy o potravinách nabitých „chemickými“ éčky, můžeme dokumentovat na rajčeti. Je to skutečná éčková bomba: obsahuje jich celkem šestnáct. Například E101 (vitamin B2), E160a (karoten), E160d (lykopen), E161 (karotenoidy), E300 (vitamin C), E307, E308 a E309 (tokoferoly), E325 (mléčnan sodný), E330 (kyselinu citronovou), E251 (dusitan sodný), E 262 (octany sodné), E375 (vitamin B3, niacin), E440 (pektiny) a tak dál.

Potravinářská aditiva prodlužují například trvanlivost potravin,“ říká ing. Daniela Winklerová, která je má ve Státním zdravotním ústavu v Praze na starosti. „Někdy ovlivňují jejich energetickou hodnotu, ale třeba také chuť, případně vzhled. Označují se kódem, který se skládá z písmene E a trojmístného čísla, odtud název éčka. Jejich schvalování podléhá velmi přísným toxikologickým zkouškám.“

Proto ani takzvaná chemická éčka nepředstavují nebezpečí vážně ohrožující naše zdraví. Když se podíváte do diskusí na internetu, kde se probírají problémy způsobené aditivy v potravinách, nejčastěji narazíte na dráždivé reakce alergického charakteru, často u dětí: zarudlá kůže, pupínky, ekzémy. Vzácné bývají bolesti hlavy nebo nevolnost, prý v souvislosti s glutamátem sodným. Odborníci upozorňují, že pokud se objeví, tak jen u skutečně výjimečně citlivých lidí.

Buráky jsou horší

Éčka tyto potíže nevyvolávají proto, že by byla jedovatá. Vyvolávají je, poněvadž v populaci stoupá procento lidí reagujících přecitlivěle nebo alergicky. U éček jsou nesnášenlivé reakce relativně nízké. Přesto se podle odhadu odborníků objevují u 5 až 10 procent populace, včetně dětí.

Nesnášenlivost, respektive alergickou reakci, a mnohem dramatičtější než éčka, dokážou vyvolat například arašídy nebo jiné oříšky, ale také mléko, sója a další potraviny, které nikdo neoznačuje za jedy ani za chemii. Ale ani se je nesnaží zakázat. Prostě se to bere tak, že si na ně alergici musí dávat pozor a vyhýbat se jim. Pravda, u éček to bývá složitější, protože lidé se v nich hůř orientují. Navíc nápisy na výrobcích bývají napsané skutečně bleším písmem.

Hodně emocí, málo faktů

Tvrzení, že některá aditiva jsou rakovinotvorná, je nutné brát s velkou rezervou. Ze strany odpůrců éček nejsou téměř nikdy doložená seriózními argumenty nebo vědeckými studiemi. Obsahují víc emocí než faktů. Můžete se o tom přesvědčit sami. Třeba když nějakou ze zaručených katastrofických zpráv zkonzultujete prostřednictvím internetové poradny s odborníky z Fóra zdravé výživy (www.fzv.cz).

Svého času koloval leták Kliniky dětské onkologie Univerzity z Düsseldorfu (ta se od něj ale distancovala). Varoval před škodlivostí éček, která rozdělil do několika skupin podle nebezpečnosti.

Leták uváděl i spoustu látek, které se do potravin nikdy přidávat nesměly,“ říká Daniela Winklerová. „Navíc kyselinu citrónovou označoval jako nejnebezpečnější rakovinotvornou přídatnou látku. Jedná se přitom o naprosto bezpečnou látku přirozeně přítomnou v citrónech nebo v citrusových plodech, kterou používaly při zavařování už naše babičky.“

Stačí vážné podezření

Seznam éček najdete na www.szu.cz. Do hledače zadáte heslo – aditiva v potravinách. Pak kliknete na NRL pro aditiva v potravinách a v rubrice – Informace a dokumenty – na E kódy. Můžete si zkopírovat jakékoliv z nich a podívat se, jestli někde nenajdete vědeckou práci, která by dokládala jejich škodlivost. Lze se podívat i do mezinárodního archívu knihovny ve Washingtonu: www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez, kde jsou všechny seriózní klinické studie.

Kdyby taková práce existovala, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), stejně jako Ministerstvo zdravotnictví ČR, by onu látku okamžitě zakázaly. Že je schopný to udělat při pouhém podezření, ukázal před pěti lety. Je však nutné zdůraznit, že k takovým věcem dochází díky přísným předpisům velice výjimečně.

Rizikový anilin

Evropská komise tehdy zakázala na doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) barvivo E 128, tzv. červeň 2G. Používalo se třeba do párků nebo do masa určeného do hamburgerů. Nebylo karcinogenní, jak se o něm psalo, ale vědci zjistili, že rizikové může být to, co z něj v těle laboratorních zvířat vznikalo: olejnatá látka anilin. Pokusy na myších a krysách totiž ukázaly, že u nich anilin vyvolával v určitých dávkách rakovinu.

Jestli by z minimálního množství, v kterém se červeň obvykle používala v potravinách, mohly i u člověka vzniknout rizikové hodnoty anilinu, zvlášť když je objem lidského těla nesrovnatelně větší, to už nikdo nezkoumal. Objevilo se vážné podezření podložené seriózním výzkumem, a následoval zákaz. Možná přehnaně opatrný, ale zákaz.

Podobně relativně neškodné dusitany (E 249, E 250), které se používají při výrobě uzenin, se v těle mohou za určitých podmínek přeměnit na nitrosaminy. Pravda, v malých a podle všeho neškodných množstvích, ale určitě nepatří mezi látky zdraví prospěšné. Naopak, můžeme je od určitého zvýšeného množství označit za látky potenciálně mutagenní: narušují DNA, tedy nositelku genetických informací.

Zatím se nezdá, že by šlo o nějaký dramatický problém. Na druhou stranu to není nic, před čím by bylo dobré strkat hlavu do písku. Není vyloučeno, že v budoucnu tyto látky z uzenin a masa zmizí.

Ostatně není náhodou, že pediatři doporučují maminkám malých dětí, aby jim uzeniny nedávaly vůbec. Ale to už se od aditiv dostáváme k polyaromatickým uhlovodíkům a dalším potenciálně škodlivým látkám.

Vyvolávají hyperaktivitu?

Někdo namítne: „Když jsou éčka neškodná, proč tedy někteří výrobci uvádějí na obalu svého výrobku, že jimi použité aditivum může, například u dětí, zhoršit soustředění a vyvolat hyperaktivitu?“ Dotyčné látky (například azobarviva) jsou ale z uvedených vlastností jen podezřelé. Jasné vědecké důkazy o takovém vlivu neexistují.

Evropská komise se přesto rozhodla, a to na základě odborných diskusí, že na výrobku bude varování, pokud producent použil některé z podezřelých aditiv. „V takovém případě se vychází z tzv. principu předběžné opatrnosti,“ říká ing. Winklerová. „Komise ho uplatnila tím spíš, že jde o děti.“

Některá barviva mohou dráždit děti. Ale ne proto, že by byla jedovatá. Zhruba 5 až 10 procent lidí na ně reaguje přecitlivěle.

Odpůrci éček někdy argumentují další věcí: bezpečnost aditiv se ve studii ověřuje na zvířatech jen pro určitou denní dávku, ale lidé jich snadno mohou sníst víc. Testy neprověřují tento souhrnný dopad a negativní efekty celoživotního užívání.

Není to tak. Vědci se pomocí pokusů na zvířatech snaží zjistit, jaké množství aditiva u nich nevyvolává žádné zdravotní problémy, a to i při dlouhodobém užívání. Člověku doporučí jen setinu nebo tisícinu tohoto množství jako akceptovatelnou denní dávku (ADI). „Ta představuje množství látky v miligramech na kilogram tělesné hmotnosti, které můžeme v potravinách konzumovat bez jakéhokoli zdravotního rizika denně a po celý život,“ uvádí Daniela Winklerová.

Odborníci z Fóra zdravé výživy se snaží vysvětlit novinářům i veřejnosti, že konzervanty, barviva, ochucovadla, zahušťovadla a další přídatné látky v potravinách lidskému zdraví neškodí. Přesto podle nich bývá lepší jíst čerstvé potraviny. Ne proto, abychom se vyhnuli „rizikům chemie“, ale prostě proto, že je v nich víc vitamínů, enzymů a dalších zdraví prospěšných látek.

Speciální logo

Zástupci Potravinářské komory polemizovali o éčkách se zástupci projektu CEFF (Certified E-Friendly Food). Ten se snaží označovat potraviny bez konzervantů, sladidel a syntetických barviv speciálním logem. Potravinářům se to nelíbí. Logo prý vzbuzuje dojem, že jsou éčka dobrá a škodlivá, zatímco existují jen povolená a zakázaná. Lidi to podle nich mate.

Podle mého názoru to má smysl, i kdyby šlo jen o pomůcku pro jedince, kteří na aditiva reagují citlivě, případně je tyto látky dráždí. Navíc mezi mladými lidmi sílí trend konzumovat potraviny bez éček. Zmíněné označení jim výrazně usnadní orientaci.

Podobně jako značka BIO, která označuje přírodní produkty. Spousta producentů už navíc na obalech uvádí třeba to, že jejich výrobek neobsahuje konzervanty, umělá sladidla nebo glutamáty. V potravině s logem CEFF tato, ale ani jiná éčka, nenajdete.

Víc se dozvíte na www.ceff.info. Jde o projekt nezávislý na výrobcích. Kontrolu toho, že výrobky neobsahují konzervanty, sladidla a syntetická barviva, provádí Státní zdravotní ústav. Potravin s uvedenou značkou se v tuto chvíli prodává zhruba sedmdesát.

Petr VeselýPrávo